V rámci naší nové rubriky “V pozadí” jsem oslovil několik hokejistů, kteří se živí hokejem v zahraničí, ale jen těžko se o nich dozvíte z médií…

Prvním rozhovor jsem vedl s Pavlem Kuběnou, který dva roky působil na východním pobřeží USA ve státě New Hempshire týmu River Driver. Tento tým má svůj domovský stánek v trochu neamerickém městě – Berlín.

…tím že jsem začal putovat první druhou ligou u nás, což nikam nevedlo, tak jsem chtěl vyzkoušet i něco zajímavějšího, co by mi dalo nějaké větší zkušenosti, nejen hokejové, ale i životní…

Jak si se do Berlína dostal?

…ozval se mi trenér z týmu River Driver, jestli bych nechtěl přijet na zkoušku… tak jsem souhlasil. Velmi brzy tohoto trenéra vyhodili, ale na jeho místo nastoupil trenér z Česka, takže jsem zůstal.

Jak se na tebe trenér dostal? Bylo to přes agenta, nebo přes jiného trenéra?

Myslím si, že to bylo přes agenta. Trenér (Američan) tu nějaký čas sám hrál v druhé lize, takže měl české hráče v podvědomí. Zavolal mi s nabídkou a tím že jsem byl ochotný vycestovat, bylo rozhodnuto.

Co se ti vybavilo, když ti řekli, že máš jít hrát do Berlína?

Řekl jsem si v USA mají Berlín, to je nějaká blbost, ten je přece v Německu.. Každopádně oblast, ve které jsme byli, byla dříve hodně frankofonní a celkově hodně Evropská. Poblíž byly města jako Manchester, Milan, Paris, tak mi došlo, že v Americe najdu vše.

Bylo v týmu více Čechů, nebo si byl sám?

Už v prvním roce nás tam bylo celkem 5 Čechů, ale i kluky z jiných zemí z Japonska, Lotyšska, Běloruska, Finska

Jak vás přijali místní fanoušci, když bylo zastoupení Američanů a Kanaďanů v menšině?

To město bylo opravdu maličké, nějakých 10 000 obyvatel a oni nás přijali jako rodinu. Sami o tom nemluví jako o městě, ale jako komunitě a do té nás přijali, jak kdybychom byli jejich děti a vyrůstali zde od mala. Skoro každý den jsme byli s týmem pozváni k někomu na večeři, nakoupili nám jídlo na večeři, nebo suroviny. Opravdu nám vytvořili dobré zázemí. Dodnes jsem s plno lidmi v kontaktu a voláme si, co je u nás nového. Prostě jako rodina.

Jak si to měl s bydlením?

První rok jsem bydlel na hotelu, než se soutěž trochu zaběhla, pak jsme dostali dům s domácím, kde jsem bydlel s přítelkyní a brankářem z Běloruska. Druhý rok jsme dostali od jedné paní zdarma k užívání její dům jako sponzoring. Bylo to zase jako bychom byli rodina. Protože jsme bydleli asi 7 mílí od zimáku, dostali jsme k užívání auto od další rodiny….

 

Co si hrál za ligu a jaká byla její úroveň?

Liga se jmenovala Federal Hockey League a je to nějaká 5 hokejová liga (NHL, AHL, East Coast, SPHL pozn. autora).

Kolik týmů tuto soutěž hraje?

Každý rok je ten počet týmů jiný, my jsme hráli proti sedmi týmům, ale historicky se soutěž hrála i ve 4 týmech.

Je možné z ligy postoupit/sestoupit?

Ne, je to stejně jako ve vyšších ligách, kdy se jedná o uzavřené soutěže. Vítěz dostane putovní pohár, něco jako Stanley cup, ale menší a prsteny pro vítěze.

Byl si placený, nebo je to amatérská soutěž?

Je to normálně profesionální soutěž, kde jsou hráči pod smlouvami a placeni – měli jsme i pracovní víza. Výplata je dávána týdně, ale samozřejmě ta výplata je na jejich poměry malá.

Takže nebylo potřeba jako v jiných nižších ligách ještě navíc pracovat?

Nemuseli jsme, hlavně to ani nešlo, protože během sezóny odehrajete 56 zápasů, jezdíte obrovské vzdálenosti, kdy nejbližší tým byl 4,5 hodiny a nejdál 24 hodin. Takže tam nebyl prostor pro nějakou další práci.

Létali jste letadlem?

Ne, na to v těch ligách nejsou peníze, takže veškerá přeprava je autobusem. Někdy bylo potřeba dojet na zápas autem, protože se porouchal týmový autobus a na další nebylo.

Když jste jeli za zápas 24 hodin, měli jste nějaký speciální autobus? Jako třeba s lůžkovou úpravou?

Ne na to prostě nebyly peníze, tak jsme si autobus upravili sami tím, že jsme vyndali některé sedačky a místo nich dali matrace. Naštěstí do zápasu může nastoupit pouze 16 hráčů, tedy tři pětky a jeden bitkař a 2 brankáři, takže nás ani tolik nejelo.

Jaký byl nejhorší zážitek s cestováním?

Jednou jsme jeli ze zápasu dokonce tři dny. Byl to zápas s nejvzdálenějším týmem asi 1100 mil. Vyjeli jsme naším autobusem, který už toho měl hodně za sebou. Zhruba po šesti hodinách se nám z autobusu valil černý kouř a bylo jasné, že tenhle autobus už nikam nepojede.

Hlídka místní policie z nás byla hodně nervózní a stále se z nás snažili dostat, jestli nejsme uprchlíci. V naší sestavě Čech, Rus, Lotyš a Japonec to chvíli trvalo, než nám uvěřili a nechali nás. Po dalších šesti hodinách nás odtahovka přemístila na nejbližší parkoviště, kde jsme další půl den čekali na druhý autobus. Po dvou hodinách jízdy a -20 stupních v autobuse řidič také zastavuje, s tím že není možné pokračovat kvůli sněhové kalamitě. Všichni už chtěli být doma, ale do Berlína to bylo ještě minimálně 12 hodin při dobrých podmínkách. Rozhodli jsme se vypůjčit auta a dojet v koloně po vlastní ose. Jelo se prakticky krokem a nebylo moc vidět, ale celý tým dojel v pořádku. I to je hokej v Americe.

 

Říkáš bitkař, to i v této soutěži je vyčleněný hráč na tuto roli?

První rok měl každý mančaft alespoň jednoho bitkaře, který se běžně při rozbruslení domluvil, s kým do toho půjde. Další rok už od toho týmy upouštěly, ale my jsme měli nakonec dva bitkaře. Vyjimkou byly Kanadské týmy, které to tam prostě musí mít. Ve vyšších soutěžích je to stále běžné. Jsou to ranaři, co za celou sezónu nedají ani gól, ale posbírají 300 trestných minut.

Je to show pro lidi? Kolik lidí tam chodí na zápas? To asi nebude, jako u nás v druhé lize kde je 20 platících?

Týmy jsou hodně závislé na výtěžku ze vstupenek, kdy na tom mají často postavenou celou existenci. Například na nás stál lístek 12 dolarů a v začátku jsme měli návštěvnost okolo 500 lidí, ale končili jsme ve finále z vyprodanou halou s kapacitou 1500 stojících. Jak říkáš je to show, kdy lidi chodí už na rozbruslení, těší se, až zahraje hymna, představují se první pětky a samozřejmě se těší na první bitku, možná i víc než na první gól. Proto na to lidi chodí.

Jak byl klub financován?

Hlavním zdrojem byly finance z lístků na zápas a několikrát do roka se dělali různé akce na podporu klubu, kdy jsme hráli ve starých dresech, probíhali aukce dresů a podobně. Samozřejmě hodně peněz dalo město. Každopádně jsme měli spočítáno už před sezónou, že je potřeba, aby chodilo aspoň 600 lidí na zápas k pokrytí nákladů klubu – výplaty, vybavení, autobusy a podobně.

 

Pracuje se v rámci marketingu na nějakém propojení mezí hráči a fanoušky?

Jak jsem říkal, oni nás brali jako rodinu, často jsme chodili do škol, kde jsme dětem vysvětlovali, co je zdravý životní styl. Ve městě měly problémy s drogami a alkoholem u mladistvých, tak se dělali tyto preventivní akce. Díky tomu jsme se ještě více poznali s rodiči, kteří pak chodili na ty zápasy. Běžně na nás hodinu po zápase čekalo 200-300 lidí, kteří se přišli vyfotit, nebo si prostě pokecat.

Když říkáš pokecat, jak si na tom byl s angličtinou?

Ze začátku nic moc, jen to co sem měl ze školy. Tím, že nás tam bylo 5 Čechů, tak mi v začátcích pomáhali, ale i díky tomu jsem zas tolik angličtinu nepotřeboval. Dnes se domluvím, ale popravdě jsem si představoval, že po dvou letech v Americe bude ta angličtina lepší … Nejvíc mi dávala komunikace s rozhodčím, nebo komunikace při večeřích, kde jsem musel mluvit.

Setkal si se s nějakou protekcí v klubu?


Čtěte také : Protekční synáček skončil. Po téměř stovce zápasů bez bodu



Protekce v týmu byla nulová, měli jsme na try outy pár českých hráčů a ani český trenér se s nimi nemazlil. Dokázal kohokoliv vytrejdovat, poslat hráče na waiver list, kde si tě může okamžitě vzít jiný tým, nebo tě rovnou poslat domů.


Takže tam nebyl nějaký protekční synáček šéfa klubu?

To jsme neměli, majitel klubu nepocházel z města, jen občas poslal na zkoušku hráče, které chtěl nejspíš protlačit, ale trenér měl hlavní slovo a takové hráče nebral. Vlastně jen jednou si vedení protlačilo svoje a to když nám do play off nechali napsat dva bitkaře na lavičku. V té lize musíš napsat před začátkem play off roster a měnit hráče můžeš jen na základě zdravotních důvodů. Navíc soupiska je tam menší, můžeš mít maximálně 16 hráčů a 2 brankáře…

 Tak jsme měli na lavičce dva bitkaře, které jsme za celé play off nevyužili a na tribuně hráče co by nám pomohli. Možná to byl i jeden z důvodů, proč jsme ve finále prohráli.

Jak vypadala životospráva a vůbec jídlo?

Když vezmu zdravé jídlo v Americe a náš příjem, tak jsme si to ani nemohli dovolit, takže jsme jedli ty jejich jídla, což žádná dietka nebyla…

Jak vypadá zázemí v hokejové šatně? Je to jako v NHL?

My jsme bohužel patřili mezi ty menší celky, kde to vybavení nebylo. Stadión byl sice po rekonstrukci, ale co se týče šaten a zázemí, to jsme měli asi nejhorší v lize. Když jsme vyjeli na zápasy, tak zejména v Kanadě byli na stadióny, kde se hrávala AHL a tam už to zázemí bylo hodně na úrovni (sauna, výřivka, posilovna).

Řeší se nějak hokejová výstroj a fasování? V nižších Českých ligách je často limit hokejka/měsíc/hráč.

Já jsem si svoji výstroj dovezl, protože jsem na ni zvyknutý a nerad to měním, každopádně tam se vše dostávalo, hokejky cokoliv bylo potřeba bez nějakých limitů.

Proč už klub nefunguje?

To bylo hodně nešťastné, prohráli jsme až ve finále, klub už prodával permanentky na další sezónu, lidi byli nadšení, ale nějakých 14 po tom jsme dostali zprávu, že je konec. Dle oficiálních informací prý klub zkrachoval a víc se k tomu nikdo nevyjádřil.

Takže konec? Sbalte se, zavíráme stadión.

Přesně, ještě jsme ani neodjeli domů a už se vědělo, že je konec. Bylo to hodně rychlé.

Klub tedy nepokračuje?

Teď je to rok co se nic nedělo, ale od lidí z města vím, že chtějí klub přihlásit do jiné soutěže LNH???, která je vyloženě bitkařská. Hraje se v okolí Quebeku, což bylo od nás 2-3 hodiny. Ty lidi to tam asi více zaujme, protože i u nás si nejvíc považovali bitkaře, než někoho kdo dělal body, nebo rozhodoval zápasy.

 Viděl jsem nějaké zápasy a to není o hokeji, tam se servou ještě při rozbruslení, udělají úpravu a zase se ti kluci vracejí. Nicméně na to chodí hromada lidí a vyprodají halu pro 4-5 tisíc lidí. Chodí sem hrávat i borci, co dělali bitkaře v NHL, protože si tam vydělají velice dobré peníze.

Když mluvíš o financích, tobě se podařilo něco ušetřit, nebo si tam vše utratil?

Tím že jsme měli bydlení a auto bylo formou sponzoringu, jídlo nás pořád zvali i nákupy dělali, tak jsme prakticky za celý rok nemuseli šáhnout na výplatu. Takže se podařilo něco našetřit.

Co teď děláš a jaké máš plány do budoucna?

Teď jsem začal sezónu v Sokolově, který v loňské sezóně spadl, ale podařilo se jim ligu zpět koupit, takže zde bych chtěl zůstat, pokud tu budeme s přítelkyní spokojeni i nadále. Dříve jsem trénoval i malé hokejisty a časem bych se k tomu chtěl určitě vrátit.

 

 

 

 

My Review

Review Form...

Reviews

Loading Reviews...

Sdílet na Pinterestu