
Co je forechecking jaký je jeho význam v hokejové terminologii? Forechecking je vyvíjení tlaku na soupeře, v momentu, kdy má puk ve vlastním pásmu nebo ve středové zóně, s cílem získat puk, způsobit jeho střídání nebo zpomalit založení útoku. Vhodný okamžik pro forčeking nastává, když váš tým ztratí puk v útočném pásmu nebo v rámci strategie „nahoď a získej“, kdy váš tým pošle puk do rohu a pak se rozestaví, aby ho získal zpět. Úspěšný forčeking může okamžitě změnit obranu v útok a vytvořit tak střelecké příležitosti.
Základy předbrankového prostoru
Dobrý forechecking vyžaduje systematický přístup, který obvykle zahrnuje jednoho až tři hráče vyvíjející tlak v útočném pásmu. Špatně organizovaný forechecking umožňuje týmu s pukem jednoduše opustit obranné pásmo. Útočící tým pak má výhodu směrem dopředu.
Když je v předbrankovém prostoru jediný útočník, je jeho hlavním cílem narušit rozehrávku. Pokud dojde k zisku puku, je to třešnička na dortu, ale hlavní prioritou je obtěžovat hráče s pukem a přimět ho třeba k přihrávce zpět nebo k otočení se směrem k vlastní brance. Útočník, který provádí forčeking, nenapadá jen tak bez rozmyslu, protože by to mohlo vést k „propadnutí“ a umožnit hráči, který puk veze, nerušený pohyb po ledě. Místo toho se útočník snaží vytlačovat rozehrávajícího do úhlu směrem k mantinelu, kde je snáze zastaven. Pokud se naskytne příležitost k bodyčeku nebo poke cheku, tím lépe, ale nejsou nutné.
Forechecking více hráčů je týmová práce, při níž obvykle jeden hráč napadá hráče s pukem v rohu nebo podél mantinelů, zatímco další dva útočníci blokují možné přihrávky a připravují se buď na zachycení chybné přihrávky, nebo se dostanou do pozice, aby mohli přijmout přihrávku od spoluhráče v případě úspěšného vybojování puku.
Systémy forecheckingu
Existuje několik způsobů, jak může pět hráčů na ledě spolupracovat jako předbranková jednotka, a tyto systémy jsou obvykle popsány čísly, která označují formaci, například 1-2-2 nebo 2-1-2. Zde jsou stručné popisy nejčastěji používaných systémů.
1-4: Nejméně agresivní ze systémů 1-4 využívá jediného útočníka, který tlačí na puk, zatímco zbylí dva útočníci a obránci se drží vzadu a jsou připraveni bránit. Šance, že jediný hráč způsobí obrat v soupeřově pásmu, je malá, ale hráč v předbrankovém prostoru může dělat potíže a zpomalit útok, zatímco čtyři hráči, kteří se drží vzadu, mohou ztížit útočnou akci.
1-2-2: Nejběžnější předbrankový systém 1-2-2 opět zahrnuje jednoho hráče, který tlačí puk, ale zbylí dva útočníci nyní hrají podpůrnou roli v útočném pásmu. Tito dva útočníci se drží mírně vzadu a snaží se zabránit přihrávkám do brejku nebo naskočit na volný puk a mohou pomoci podél mantinelů, pokud se puk dostane mimo hlavního forčekujícího hráče. Obránci se drží více vzadu a jsou připraveni na to, že hra přijde k nim.
2-1-2:Při agresivnějším systému 2-1-2 jsou dva útočníci vysláni do hloubi pole, zatímco třetí útočník se drží vzadu. Pokud dojde ke střídání nebo puk vystřelí z obranného pásma, může třetí útočník naskočit do hry, ale zároveň je připraven bránit, pokud se soupeř vymaní z předbrankového prostoru. Jedná se o agresivní systém, který může tým použít, když prohrává o gól nebo když se domnívá, že mu personální obsazení na ledě dává výhodu.
Je důležité mít na paměti, že s forecheckem je spojena určitá míra hazardu, a tým provádějící forechecking by měl neustále vyhodnocovat poměr rizika a odměny za vyslání hráčů do pásma soupeře. Čím agresivnější je forecheck, tím větší je šance na vytvoření obratu, který povede ke gólové příležitosti, ale také je větší šance, že v pásmu „propadne“ více hráčů. Neúspěšný agresivní forechecking může vyústit v nájezd na opačnou stranu. Dobrý tým v předbrankovém prostoru tedy usilovně přemýšlí i pracuje, aby co nejlépe využil každou příležitost k tlaku na puk v pásmu soupeře.
Mgr. Jiří Tobiáš
AutorJiž více než 30 let se jako hráč, prodejce a bloger pohybuji v hokejovém prostředí. Rád zkoumám a testuji hokejové vybavení, o kterém následně píši recenze na tomto blogu.
Napsat komentář