Joe Sakic, kanadský reprezentant a velká legenda Quebecu a Colorada… Dnes člen generality Lavin a také jejich snad nejslavnější hráč. Mistr světa, olympijský vítěz a dvojnásobný držitel Stanley Cupu. To znační jediné, Joe Sakic je členem prestižního „Triple Gold clubu“, podobně jako jen malá hrstka dalších! Pojďme si ale kariéru této legendární hvězdy projít od úplného začátku. V roce 1988 totiž vlétl do NHL jako velká voda, patnáctka draftu odehrála vlastně celou kariéru v jednom týmu – a to se skutečně nepoštěstí každému…
Geniální nahrávky, perfektní spoluhráči a dva tituly
Jak už jméno napovídá, rodák z Britské Kolumbie je potomkem chorvatských přistěhovalců Slavici a Marijana a nebýt odchodu za oceán, zřejmě bychom dnes jeho jméno psávali s háčkem na konci i na začátku. Joe zářil už v juniorkách, kde během sezony 87/88 zaznamenal prakticky tři kanadské body za zápas. Pravda, v ofenzivou poblázněných osmdesátkách to neměl tak těžké, ale extratřídu dokázal ukázat i na nejvyšší úrovni – v Quebecu dokázal nasázet dvakrát soupeřům 48 branek a zahrál si třeba s mladým Matsem Sundinem, Valerijem Kamenským nebo Owenem Nolanem, v brance se pravidelně objevoval třeba Ron Tugnutt.
Vše pro fanoušky NHL
V kádru zůstal i po stěhování do Colorada v roce 1995 a jasně ukázal, že patří k těm vůbec nejlepším. 120 kanadských bodů v základní části, 34 v play-off a hned první rok Stanley Cup po boku Petera Forsberga, Sandise Ozolinše nebo Patrika Roye. A pozor, nebylo to poprvé a naposled, co se klub z Denveru radoval ze zisku nejprestižnější zámořské trofeje – úspěch se podařilo zopakovat ještě v roce 2001. Všichni pamětníci jistě mají právě teď před očima příběh obránce Bostonu Raymonda Bourquea, jenž po mnoha letech u Medvědů takto stylově zakončil kariéru na prahu čtyřicítky.
V reprezentaci se povedlo zlato až napodruhé
Zahrál si na celkem třech olympiádách. Jednou mu zkazil radost Dominik Hašek, potřetí Alexander Ovečkin. Kanada byla třikrát v řadě favoritem, ale dočkala se jedině v Salt Lake City. Joe, který v reprezentaci zazářil už na juniorském šampionátu 1988, kde vybojoval zlatou medaili, si musel prožít trpkost Nagana i Turína, ale jeho počínání v národním týmu lze označit přesto za velmi úspěšné. I zlato z MS 1994 po boku Shanahana a Brind´Amoura se počítá! Ostatně, právě při vítězné olympiádě se stal nejužitečnějším hráčem turnaje, co chtít více?
Bohužel, Joe Sakic začal mít na prahu čtyřicítky problémy se zdravím a musel chtě nechtě ukončit aktivní kariéru. Toužil po čtvrté olympiádě, ale Vancouver už museli zvládnout jiní. Potíže s ploténkou se stupňují, a nakonec přijde v červnu 2009 definitivní konec. Přitom ještě o sezonu dříve tým postavený kolem Stastnyho, Hejduka a Smytha útočil hodně vysoko. V roce 1998 chybělo jen málo a z Colorada odešel, ale podloudnou nabídku ze strany New Yorku Rangers nakonec generalita Avalanche dorovnala.
Devatenáctku už v Coloradu nikdo nosit nebude
Na počest Sakica byla v kabině Lavin zapovězena devatenáctka, v sezoně 2012/2013 se stal členem Hokejové síně slávy, o čtyři roky později se pak dostal i do Síně slávy IIHF. Dnes je generálním manažerem klubu z Denveru a stál třeba i za příchodem Pavla Francouze. Podaří se mu zopakovat slavné chvilky Colorada? Asi to nebude vůbec lehké, klub nakonec prochází velkou obměnou. Jména jako Rantanen, Landeskog nebo MacKinnon však dávají jistou naději, že by mohlo být v budoucnu o hodně líp! U stropu haly, ve které visí čísla 19, 33 (Patrick Roy) a 77 (Ray Bourque) se jistě bude ještě někdy slavit…
Na závěr ještě pár historických čísel. 1378 utkání, 625 branek a 1016 asistencí, 1641 bodů v kariéře NHL – to dělá ze Sakica devátého v kanadském bodování historie. Nejbližší aktivní hráč, Alex Ovečkin, ztrácí přes 400 bodů, takže zřejmě Joea na této příčce uvidíme ještě dlouho…
Mohlo by vás zajímat
NHL Global series je tu!
Playoff NHL je tady! Získej merch za super ceny
Napsat komentář