Ruská hokejová škola zrodila mnohé legendy, na očích veřejnosti začínají mnohé z nich být hlavně v době velkých politických změn na přelomu devadesátých let minulého století. Fetisov, Makarov nebo Larionov se ukázali v NHL v nejlepším světle. A totéž platí třeba i pro Nikolaje Chabibulina, olympijského vítěze a brankáře Tampy, který vychytal pro floridský tým první Stanleyův pohár v historii. Má zdatného nástupce s ruskou krví, to jistě – ale on byl první! Představme si proto kariéru rodáka z Jekatěrinburgu trochu podrobněji, rozhodně si to zaslouží…

V NHL začínal ve Winnipegu, draftoval jej v devátém kole

Na olympiádě v roce 1992 si nezachytal a jako třetímu brankáři mu zlatou medaili na celé desetiletí zabavil Viktor Tichonov. Ale na šampionátu do dvaceti let chytal za Rusko opravdu dobře, takže si jej všimli scouti Winnipegu Jets. Pravda, draftovali jej až v devátém kole, ale když v roce 1994 podepsal smlouvu a začal se stále častěji objevovat v brankovišti, tušili fandové Stíhaček, že tohle byla velmi dobrá volba. Po dvou letech zmizel do Phoenixu, kde i přes skutečnost, že nešlo o zrovna zářný tým, dokázal udržet statistiky úspěšnosti výrazně nad 92 procenty. Sezona 98/99 mu rozhodně patřila, a hlavně díky němu se Kojoti udrželi v play-off sedm utkání.

V březnu 2001 byl Nick, jak mu říkali zámořští komentátoři, vyměněn do Tampy Bay za Paula Maru a Mikea Johnsona. A začalo další velké období kariéry, protože právě na Floridě na jaře 2004 udržel na uzdě střelce Calgary Flames a ve finále o Stanley Cup opravdu zazářil! 23 utkání, úspěšnost zákroků hned 93,3 %. Spoluhráči mu určitě odpustili i těch pár cigaret, které vykouřil během třetin, aby se udržel v koncentraci.

A jak to vlastně šlo Nikovi v reprezentaci?

Na olympijských hrách v roce 2002 byl vyhlášen nejlepším brankářem, zlato získal už deset let předtím jako člen CIS, respektive týmu složeného hlavně z ruských hvězd po rozpadu SSSR. Vyjma reprezentování na juniorských světových šampionátech se Nikolaj Chabibulin v ruském dresu objevil ještě na Světovém poháru v roce 1996, ale nebyl se spoluhráči moc úspěšný. V Salt Lake City ale dokázal ve čtvrtfinále vychytat české hvězdy a Rusům stačil jen gól Afinogenova, semifinále s Američany už ale tak úspěšné nebylo. Přesto si připsal olympijský bronz, tentokrát víc než zasloužený. Na olympiádě v Turíně si nezachytal kvůli zranění, turnaj odchytal nakonec kolega Jevgenij Nabokov.

Po slavném triumfu s Tampou pak strávil Nik ještě čtyři roky postupně v Chicagu a Edmontonu, ale velkého úspěchu se už nedočkal. Bohatou kariéru, ve které si zahrál čtyřikrát NHL All-Star Game, zakončil v ročníku 2013/2014 v dresu Chicaga. Rodák z Jekatěrinburgu odchytal v nejvyšší zámořské soutěži 799 utkání během osmnácti sezon, což jej řadí na šestnáctou příčku historických statistik. Z evropských brankářů je lepší už jen Henrik Lundqvist, jenž je stále aktivní a aktuálně drží dvanáctou pozici. Do první třicítky se už vešli v tomto směru z Evropy jen Hašek, Kölzig a Nabokov, což jen dokazuje, jak byl Nikolaj Chabibulin výjimečný.

A co osobní život? V roce 2010 byl pravomocně odsouzen za překročení rychlostních limitů v Arizoně na třicet dnů vězení, z nichž si ve státní věznici odseděl polovinu a zbytek strávil v domácím vězení. Pomáhal také Victorii Azarenkové usadit se ve Scottsdale, když se přestěhovala z Běloruska, neboť jeho manželka se dlouhé roky přátelí s matkou slavné tenistky. Nikova dcera Alexandra je vdaná za bývalého švédského hráče NHL Roberta Nilssona.

 

---

---

Mohlo by vás zajímat