Po pádu „Železné opony“ začali do zámořské NHL proudit i čeští hráči, stejně tak se dostala ke slovu i řada slovenských nebo ruských hvězd. Bylo pak jen otázkou času, kdy se šikovní mladíci dočkají úspěchu i na každoročním draftu. V roce 1992 si Tampa Bay Lightning vybrala jako celkovou jedničku Romana Hamrlíka, jenž odehrál v NHL 1395 zápasů v dresu Bolts, Edmontonu, Islanders nebo Montrealu. Český úspěch v témže roce podtrhl Martin Straka. Mánie východu pokračovala, protože na řadu přišli také Róbert Petrovický, Alexej Jašin, Sergej Gončar a Darius Kasparaitis. Následující rok se sice žádný Čech do prvního výběru týmů neprosadil, šlo spíš ale o výjimku potvrzující pravidlo.

Hamrlík byl první, Štefan jako číslo dvě moc neuspěl

Zatímco kariéra Romana Hamrlíka byla okořeněná olympijským zlatem z Nagana a 1395 zápasů, do kterých nastoupil, dokázalo v historii překonat jen 39 hráčů (mezi nimi i Jaromír Jágr), další česká jednička Patrik Štefan se bohužel příliš nevyvedla. V roce 1999 si jej vybrala nově se rodící Atlanta Thrashers, rodák z Příbrami si v juniorské IHL počínal opravdu výtečně a měl se stát ikonou mladého celku. Hned po Patrikovi přitom šli na řadu bratři Sedinové, v prvním kole se dočkali i Barret Jackman nebo Martin Havlát. 455 zápasů a 188 kanadských bodů, „jen“ 64 vstřelených branek.

Ne snad, že by Štefan byl úplným propadákem, ale pověstnou díru do světa rozhodně také neudělal. Očekávání, co do něj bylo vloženo, nenaplnil – ačkoliv odehrál za Atlantu několik sezon a stál po boku Heatleyho nebo Kovalčuka, bohužel spíš jako hráč druhého sledu. Jako číslo čtyři byl v roce 1999 draftován i Pavel Brendl a v organizaci Rangers si to zřejmě dodnes vyčítají. Supertalentovaný mladík se mezi elitu NHL nikdy pořádně neprosadil a přes angažmá ve Švédsku a Rusku dohrál aktivní kariéru na Slovensku ve Skalici.

Vše pro fanoušky NHL

Draftem už prošlo více než 400 českých nadějí

Samozřejmě, ne vždy se talenty vyvede převést do dospělého hokeje beze ztráty kytičky. Velké naděje se vkládaly nejen do Brendla, ale také Pavla Zachy, Rostislava Olesze nebo Petra Tatíčka. Kromě Zachy se zatím žádný z nich příliš neprosadil. Prvním kolem draftu ale prošli také Jaromír Jágr (v roce 199, 5. celkově), Jakub Voráček (2007., 7. celkově) a také finálový střelec z Nagana Petr Svoboda (1984, 5. celkově). Dvacítkou se stal v roce 1991 Martin Ručinský, pětadvacítkou roku 2014 byl zase David Pastrňák.

Talenty přicházejí i v posledních letech, ale na slavnou éru Litvínova pod vedením Ivana Hlinky to zdaleka nestačí. Nicméně – Jakub Vrána (2014, 13. celkově) nebo Filip Chytil (2017, 21. celkově) dávají naději, že s českým hokejem to do budoucna nebude zase tak zlé. Nakonec, do širší světové špičky určitě národní tým stále patří, i když už dávno není favoritem na titul a světové šampionáty nebo olympiády ovládá hlavně silné kvarteto USA, Kanada, Švédsko a Rusko, doprovázené ještě Finy.

Počty draftovaných mladíků bohužel klesají

Zatímco v roce 2000 přišlo na řadu třiadvacet českých talentů a o dva roky později dokonce bylo těch mladíků šestadvacet, poslední léta nedávají zrovna důvod k optimismu. 2022 – 9 hráčů, 2021- 8 hráčů, 7 v roce 2019, 11 draftovaných v roce 2018, 9 v roce 2017 – jak to asi bude v letošním roce? Prosadí se alespoň některé z nadějí do kolotoče NHL, kde získají vavříny slávy nebo upadnou v zapomnění jako Patrik Štefan, Marek Schwarz, Petr Tatíček, Jakub Koreis nebo Pavel Brendl?

Mohlo by vás zajímat