Chris Chelios, dlouhověký americký zadák s řeckými kořeny

Jeho kariéra brala všem dech – na kluzištích NHL se totiž proháněl ještě jako sedmačtyřicetiletý a pak ještě přemýšlel reprezentovat Řecko na olympiádě ve Vancouveru jako bobista. Tento sen se mu sice nesplnil, ale Chris Chelios bude jistě se svou hokejovou dráhou hodně spokojený. Rodák z Chicaga totiž poprvé nastoupil v dresu Montrealu Canadiens v roce 1983 a poslední zápas v dresu Atlanty se datuje do ročníku 2009/2010. Aktivní účast v lize trvající více než čtvrt století, prakticky bez přerušení? To je zkrátka něco!

Člen Hokejové síně slávy a úspěšný reprezentant USA

Christos Kostas Chelios, jak zní plné jméno amerického zadáka, vyrůstal se svým rodiči Gusem a Susan v Chicagu, ale dospívání prožil v Kalifornii, kde se postupně dostal k hokeji při studiu na univerzitě, i když jedinou nabídkou byla možnost reprezentovat školu v San Diegu. Kanadská juniorka jej do svých řad nepřijala, v dospělém věku totiž měřil „jen“ 180 centimetrů a přednost dostali urostlejší chlapci. Snad Javorové listy ví, jakou udělaly chybu, když jej pustily do americké nominace…

Draftován byl ve druhém kole jako celkově čtyřicátý v roce 1981, a to rovnou slavným Montrealem Canadiens. Zahrál si na olympiádě v Sarajevu, nastoupil do dvou Kanadských pohárů a v sestavě Habs sbíral na dnešní dobu přímo neuvěřitelnou porci kanadských bodů, rok, co rok. Není divu, že když se v roce 1990 vrátil do rodného Chicaga, získal rovnou roli asistenta kapitána. Hrát v jednom dresu třeba se Stevem Larmerem nebo Jeremy Roenickem byla přece čest, dres Jestřábů oblékal tehdy i František Kučera.

Vše pro fanoušky NHL

Jedenáct reprezentačních turnajů a medaile z olympiády

Čtyři účasti, ale „jen“ jedna stříbrná medaile. Američané sice patří dlouhodobě k hokejovým velmocím, ale na olympijských hrách se Chris Chelios dočkal pouze stříbrné medaile v Salt Lake City po finále s Kanadou. Díky účasti na Světovém poháru v roce 1996 má ale v národním dresu ve sbírce i jeden slavný titul. Nakonec, ještě v Turíně 2006 byl kapitánem amerického výběru, nominace se mu nevyhnula ani ve 44 letech!

Manželku Tracee si vzal v roce 1987, potkali se už během studia na univerzitě. Mají spolu čtyři děti, Deana, Jakea, Caley a Taru, přičemž chlapci samozřejmě museli zkusit hokej – u kariéry ale zůstal jen Jake, Dean se nedostal přes úroveň ECHL. Je až symbolické, že v sezoně 2018/2019 debutoval po dlouhé anabázi v nižší soutěži i v rámci NHL a bylo to právě v dresu Detroitu Red Wings. Dokáže si vysloužit i další smlouvu? V Grand Rapids se mu poměrně dost dařilo…

Individuální ocenění sbíral jako na běžícím pásu

Kromě toho, že získal Chris Chelios hned třikrát Stanleyův pohár (1986, 2002 a 2008), dostal i tři ocenění pro nejlepšího beka sezony – James Norris Memorial Trophy (1989, 1996 a 1996). Každá kariéra samozřejmě jednou končí, a i Teemu Selänne, Alexej Kovaljov nebo Jaromír Jágr neuměli věku poručit, ale Chris Chelios si zahrál ještě v roce 2010, když dostal šanci na sedm utkání v dresu Atlanty Thrashers.

Taková dlouhověkost se v zámoří opravdu nevidí, úspěšná kariéra jako má jen opravdu málokterý bek může dlouholeté fanoušky Detroitu opravdu jen těšit, zvláště při dnešním stavu věcí. Před šesti lety se stal členem Hokejové síně slávy, v sezoně 2017/2018 jej uvedla do své vybrané společnosti také mezinárodní IIHF. 1651 odehraných utkání v NHL a 948 kanadských bodů (185+763), to jsou opravdu čísla hodná následování, zvláště na obránce. V historickém bodování obránců NHL je dokonce desátý, před něj se dostaly jen legendy jako Paul Coffey, Nicklas Lidström nebo Ray Bourque. Chelios ale jasně dominuje mezi beky v počtu odehraných zápasů a v této statistice je mezi hráči NHL dokonce sedmý! Stačilo ještě pár zápasů, ale Atlanta už si jeho služby nevyžádala. Nicméně nevadí, takovou kariéru jen tak někdo nemá!

Mohlo by vás zajímat