Poranění hlavy v hokeji je stejně jako ve většině kontaktních sportů velmi častým úrazem, který může ukončit i slibně se rozvíjející kariéru hráče i brankáře navždy. V tomto článku se podíváme na historii zranění hlavy a na to, jak to ovlivnilo svět hokeje – se zvláštním zaměřením na otřesy mozku a také na dlouhodobé stavy, jako je PCS a CTE.

Traumatické poranění mozku (TBI -traumatic brain injury)

Téma poranění hlavy je rozsáhlé – může se týkat mnoha problémů, od zlomenin lebky přes otřesy mozku až po chronické úrazy. K traumatickému poranění mozku (TBI) dochází, když náhlý otřes nebo úder naruší normální funkci mozku. Jak již bylo naznačeno, srážky a pády mohou vést k TBI, pokud při nich dojde k úderu do hlavy. Zatímco některá zranění mohou vést k okamžitým příznakům, jako je zmatenost nebo bezvědomí, jiná mohou zpočátku zůstat nepovšimnuta a časem se objeví další komplikace.

Jedním z prvních, i když poměrně známých případů, který ukázal dopad i složitost poranění hlavy, je případ Phinease Gage z roku 1848. Gage byl zraněn při nehodě, při níž mu železná tyč prorazila lebku a čelní lalok. Přestože se zotavil bez ztráty motorických schopností, jazyka a paměti, svědci zaznamenali dramatické změny jeho osobnosti. Gageovo kdysi zdvořilé chování se drasticky změnilo; stal se hrubým, vulgárním a impulzivním. Vyvinula se u něj také neobvykle intenzivní náklonnost k banálním předmětům, jako byly například oblázky nalezené podél potoka. Tento případ byl jedním z prvních, který spojil poranění mozku se změnami nálady a chování a pomohl tak připravit půdu pro moderní neurovědu.

V porovnání s hokejovými zraněními je Gageův případ poněkud extrémní, přesto však klade podobný důraz na širší dopad, který mohou mít zranění hlavy na člověka. V hokeji jsou TBI obvykle otřesy mozku, které mohou vést k řadě fyzických, behaviorálních a kognitivních komplikací.

Otřesy mozku

Váš mozek není v hlavě nehybný, ale plovoucí v lebce. Otřes mozku nastane, když se váš mozek v tomto prostoru pohne nebo zkroutí, ačkoli lebka odvádí poměrně dobrou práci při ochraně mozku před většinou úrazů, neexistuje žádný spolehlivý způsob, jak se před otřesy mozku chránit. Příčina souvisí s nárazem mozku do lebky a nevyžaduje nutně poranění lebky nebo poranění způsobené nárazem.

Otřesy mozku jsou klasifikovány jako lehká poranění mozku a jsou běžnou formou TBI, ale pokud jsou špatně léčeny nebo nejsou léčeny vůbec, mohou se vyvinout v horší poranění. Přestože neexistuje žádný zaručený způsob, jak otřesům mozku předcházet, je zásadní přijmout vhodná preventivní opatření. Nebere-li se otřes mozku – a tedy všechna poranění hlavy – dostatečně vážně, může to vést ke zhoršení a případně i k chronickým příznakům.

Na rozdíl od jiných poranění hlavy nelze otřes mozku diagnostikovat pomocí skenů nebo běžných fyzikálních prostředků. Příznaky se dokonce nemusí objevit hned, ale až po několika dnech. Ze všech těchto důvodů je rozpoznání příznaků otřesu mozku a sledování hráčů po kontaktu s hlavou životně důležité. Mezi běžné příznaky patří bolesti hlavy, závratě, zvonění v uších, nevolnost a zmatenost v závislosti na závažnosti. Hráči s otřesem mozku mohou mít problémy s řečí, soustředěním, koordinací a celkovou schopností hrát a rozhodovat se. Pokud se u hráče po kontaktu s hlavou objeví příznaky nebo známky otřesu mozku – bez ohledu na dobu mezi příznaky a incidentem – musí se poradit s lékařem, který provede opětovné vyšetření a stanoví správný plán léčby.

Léčba otřesu mozku

Většina zámořských hokejových asociací má pro hráče zavedený protokol o otřesu mozku, který vyžaduje návštěvu lékaře, plán a povolení od lékaře před návratem na led.

Protokol nazvaný Zurich Graduated Return-to-Play Protocol (Curyšský odstupňovaný protokol o návratu do hry), který je vodítkem pro návrat do hry, byl nastíněn v Curyšském konsenzuálním prohlášení po prvním a druhém mezinárodním sympoziu o otřesech mozku ve sportu, které se konalo ve Vídni, resp. v Praze. Většina asociací bude vyžadovat, aby se hráči řídili tímto protokolem poté, co budou po dobu jednoho týdne bez příznaků. NHL se tímto protokolem řídí a a odkazuje na něj ve své Concussion Awareness Card .

Odstupňovaný protokol o návratu do hry

Žádná aktivita: Úplný fyzický a kognitivní odpočinek (cíl: zotavení).
Lehké aerobní cvičení: Chůze, plavání nebo stacionární cyklistika, udržování intenzity (cíl: zvýšení tepové frekvence).
Specifické sportovní cvičení: Bruslení, běžecká cvičení, žádné aktivity s nárazem hlavy (Cíl: přidat pohyb).
Bezkontaktní tréninková cvičení: Postup ke složitějším tréninkovým cvičením atd., přihrávkové cvičení v ledním hokeji, lze zahájit progresivní odporový trénink (Cíl: Cvičení, koordinace a kognitivní zátěž).
Plnokontaktní trénink: Po získání lékařského povolení se zapojte do běžných tréninkových aktivit (Cíl: obnovení sebedůvěry sportovce; trenérský personál posoudí funkční dovednosti).
Návrat do hry: Běžná hra.
Každý krok musí hráč absolvovat po dobu 24 hodin, a pokud je bez příznaků, může přejít k dalšímu.

Bill Masterton a debata o přilbě

13. ledna 1968 byl Bill Masterton z týmu Minnesota North Stars po sérii nepovedených manévrů na ledě sražen dozadu a udeřil se hlavou o led. Tento incident se stal první a jedinou smrtelnou nehodou v NHL. Každý, kdo nehodu sledoval v přímém přenosu, ji popisuje podobně: zvuk nárazu hlavy do ledu byl zneklidňující a zdálo se, že se jeho hlava téměř odráží. Přihlížejícím bylo jasné, že něco není v pořádku. V nemocnici nepřipadala operace v úvahu vzhledem k závažnosti a rychlosti otoku mozku. Nedlouho poté byl odpojen od přístrojů. Nicméně přestože většina vnějších důkazů zdánlivě ukazovala na nedostatek ochrany a nešťastnou událost, problémy byly mnohem hlubší.

Je samozřejmé, že otřesy mozku se v té době neřídily řádným protokolem – ve skutečnosti neexistoval téměř žádný protokol nebo kontrola. Před zápasem si Masterton stěžoval na bolesti hlavy, a přestože se objevily obavy, zda by se měl nechat vyšetřit, nic z toho se nestalo. A i kdyby se tak stalo, pravděpodobně by byl stále v sestavě. Mastertonova pitva odhalila, že jeho lebka nebyla proražena. Rychlost, s jakou mu otekl mozek, spolu s dalšími příznaky těsně po nehodě však vedly lékaře k domněnce, že šlo o jiné zranění hlavy – nejspíše otřes mozku. Další důkazy naznačovaly, že rotace mozku před nárazem do ledu mohla zranění ještě zhoršit.

Nehoda znovu přinesla téma přileb do stanov ligy a od sezóny 1979-80 byly přilby pro nové hráče povinné (ačkoli hráči, kteří podepsali smlouvy před 1. červnem 1979, byli z tohoto pravidla vyňati). Trvalo 18 let, než se všichni hráči NHL tomuto pravidlu plně přizpůsobili.

Syndrom po otřesu mozku

Pokud příznaky otřesu mozku přetrvávají déle než tři měsíce, jedná se o závažnější problém: postkontrakční syndrom (PCS) . Jedinci s PCS mohou tyto přetrvávající následky pociťovat měsíce nebo dokonce roky, což může výrazně ovlivnit kvalitu jejich života. Příznaky se mohou velmi lišit, podobně jako u běžných otřesů mozku, a často se projevují jako fyzické (bolesti hlavy, závratě, únava, citlivost na světlo a zvuk), kognitivní (špatná koncentrace, paměť a rozhodování), behaviorální nebo emocionální (úzkost, deprese, podrážděnost).

Přesné příčiny, proč se otřes mozku nebo poranění hlavy může dále rozvinout do PCS, nejsou známy. Je třeba poznamenat, že ačkoli u některých lidí mohou příznaky přetrvávat déle než tři měsíce, toto procento lidí je malé, přičemž přibližně 90 % je schopno zahájit protokol o otřesu mozku během několika týdnů.

Chronická traumatická encefalopatie (CTE)

Jedním z pravděpodobně nejhorších následků úderů a poranění hlavy je rozvoj chronické traumatické encefalopatie. CTE je degenerativní onemocnění mozku, které souvisí s Alzheimerovou chorobou a je jí podobné, a které rovněž zahrnuje hromadění abnormálního proteinu známého jako tau. Vzniká v důsledku opakovaných úrazů hlavy a může způsobovat příznaky, jako je ztráta paměti, změny v chování a problémy s rozhodováním. Toto onemocnění se nejčastěji vyskytuje u sportovců, kteří se věnují kontaktním sportům, ačkoli CTE se může rozvinout u každého, kdo zažije opakovaný úder do hlavy.

Současný výzkum – co víme a jaké jsou teorie

CTE je bohužel nejen obtížné diagnostikovat, ale stejně tak obtížné je ji i zkoumat. Lze ji diagnostikovat – a tedy i zkoumat – pouze posmrtně. Mnoho z toho, co o této nemoci víme, je velmi čerstvé, zejména ve vztahu k hokeji. Dlouhá léta se výzkum zaměřoval především na fotbal, a to až do roku 2011, kdy náhlá a tragická úmrtí několika hokejových „bitkařů“ přinesla tuto problematiku i do NHL. Navíc, i když je nemoc spojována s opakovanými úrazy hlavy, dosud neexistují žádné vědecké důkazy, které by otřesy mozku přímo spojovaly s CTE. Nedostatek důkazů vedl například komisaře NHL Garyho Bettmana, k určité skepsi kolem tohoto tématu.

Bostonská univerzita je v současné době známá jako přední výzkumná instituce zabývající se výzkumem CTE a jedna ze studií, kterou představila v roce 2022, zahrnovala analýzy 74 darovaných mozků hokejistů od mládežnických až po profesionální. U 40 z nich (54 %) byla diagnostikována CTE s různým stupněm závažnosti, přičemž určitá závislost závisela na počtu odehraných let. Je důležité poznamenat, že se jednalo o ojedinělou studii a že nelze všech 74 dárců zobecnit tak, aby reprezentovali všechny hráče. Bylo by zapotřebí dalšího výzkumu, aby tato zjištění nebyla jen teorií. Přesto můžeme uznat, že se stále jedná o dobrý začátek, zejména u stavu, který je tak obtížné studovat.

CTE u žen?

Heather Andersonová, profesionální hráčka australského fotbalu a vojákyně australské armády, si v roce 2022 ve věku 28 let tragicky vzala život. Po pitvě a analýze jejího mozku, který její rodina darovala Australské sportovní mozkové bance, jí byla diagnostikována CTE. Byla první ženou s touto diagnózou.

Až dosud se téměř veškerý výzkum CTE prováděl na mužských skupinách. Bostonská univerzita zahájila v roce 2019 studii zaměřenou výhradně na CTE a ženy, nazvanou Soccer, Head Impacts and Neurological Effects Study (SHINE). Doufá, že vědci budou moci poznat a zdokumentovat rozdíly mezi onemocněním u mužů a žen. Tato longitudinální studie si vyžádá určitý čas, ale je naděje, že se o nemoci a jejích dopadech i na ženy dozvíme více.

Výzva k akci

CTE je v různých kontaktních sportech trvalým problémem. Ve dvacátých letech 20. století byl při studiu boxerů označován jako „syndrom opilosti úderem“. V roce 2005 byl bývalý fotbalista NFL Mike Webster první osobou, u níž byla oficiálně diagnostikována CTE po pitvě provedené Dr. Bennetem Omalu. Tato událost byla jen jedním z katalyzátorů dalšího výzkumu této nemoci a jejího spojení s fotbalem a následně i dalšími kontaktními sporty.

V hokejovém světě nebyl problém nijak odlišný. V průběhu pouhých několika měsíců v roce 2011 přišlo za podobných okolností o život několik hokejistů NHL – oběti často zneužíváli návykové látky. Nejvíce znepokojující bylo, že všichni byli „bitkaři“, vykazovali podobné příznaky jako fotbalisté s CTE a všichni zemřeli před dovršením 50 let. Byli mezi nimi Bob Probert, Derek Boogaard, Rick Rypien, Wade Belak a někteří další.

Zjednodušeně řečeno, v hokeji byli bitkaři typy hráčů, jejichž hlavním úkolem bylo zastrašovat soupeře a chránit své spoluhráče. Pokud na ledě došlo k obzvlášť násilné hře nebo k obtěžování některého ze spoluhráčů, bylo jejich úkolem na to reagovat. V závislosti na hokejové éře mohli být někteří hráči „přiděleni“ k ochraně určitého hráče. Významným příkladem byl Dave Semenko, hovorově známý jako „bodyguard na ledě“ Wayna Gretzkyho.

Výskyt těchto tragédií ve stejné době vyvolal výzvu k akci v oblasti hokeje a jeho vztahu k CTE.

Derek Boogaard

Derek Boogaard byl považován za jednoho z nejobávanějších bitkařů v NHL, díky čemuž si vysloužil přezdívky „Boogeyman“ a „Mountie“. Fanoušci ho milovali, ale málokdo věděl, co se děje v zákulisí – za fanoušky oblíbeným rváčem se Boogaard potýkal s velkou závislostí na návykových látkách, zmeškával nebo prospal týmové akce, a jak popisovali někteří jeho spoluhráči, jako by pomalu ztrácel svou osobnost.

Boogaard zemřel v květnu 2011 ve věku 28 let na náhodné předávkování alkoholem a léky proti bolesti, ale tím jeho příběh neskončil. Pitva odhalila, že Boogaard trpěl pokročilým stádiem CTE – lékaři by ve skutečnosti řekli, že byli šokováni, když viděli tak poškozený mozek v tak mladém věku. Po Boogaardově smrti přišel hokej také o Wadea Belaka a Ricka Rypiena, oba spáchali sebevraždu. Oba také vykazovali řadu příznaků deprese a změn osobnosti, podobně jako Boogaard. Ačkoli u Belaka byla diagnostikována CTE, u Rypiena oficiální diagnóza stanovena nebyla.

Po ztrátě těchto hráčů byly ve více hokejových ligách provedeny další změny, které mají snížit četnost incidentů při kontaktu s hlavou.

Preventivní opatření

Je důležité mít na paměti, že jakékoliv zranění hlavy může nakonec vést k závažnému poškození mozku. Zejména nebylo prokázáno, že by CTE přímo souviselo s otřesem mozku, ale opakované úrazy hlavy – mezi něž patří otřesy mozku a další nárazy hlavy – s CTE souvisejí.

Hokejové helmy – jediná ochrana hlavy

Přestože hokejové helmy nemohou zaručit úplnou ochranu před otřesem mozku a dalšími možnými vážnými zraněními, stále snižují jejich dopad a výrazně zvyšují ochranu před dalšími formami poranění hlavy a lebky. Výrobci neustále pracují na přepracování konstrukce helem, aby snížili sílu působící při kontaktu s hlavou.

V hokeji se objevilo mnoho iniciativ, které mají zmírnit zranění hlavy při hře. Výrobci neustále zdokonalují konstrukci přileb a snaží se najít rovnováhu mezi ochranou a aerodynamickým tvarem potřebným pro rychlost a hbitost na ledě. Přestože se návrhy různých výrobců a cenové kategorie mění, jedním z nejlepších způsobů, jak chránit sebe a svou hlavu, je stále používat helmu, která nejlépe vyhovuje tvaru vaší hlavy. Správně padnoucí helma se nebude hýbat a způsobovat další nárazy a bude také prostě pohodlnější. Někteří výrobci začali nabízet helmy na míru, které jsou sice o něco dražší, ale jsou navrženy tak, aby měly dokonalý tvar vaší hlavy.

Více informací o ochraně hlavy si můžete přečíst v našem článku o chráničích na zuby nebo test hokejových helem.

Změny pravidel a pravidlo 48

Éra bitkařů v hokeji je pryč. Rvačky a velké hity sice mohly hře dodat vzrušení, ale dlouhodobé škodily. Napříč mnoha sporty, včetně hokeje, pracují organizace na přepisu pravidel a zásad týkajících se kontaktu hlavou.

Hokejová sezóna 2011-12 byla definována historickými změnami pravidel ve všech odvětvích, které nyní zahrnují tresty za kontakt hlavou – v NHL oficiálně známé jako pravidlo 48 – které se liší podle závažnosti přestupku. Nová pravidla řešící zranění hlavy se objevila v reakci na rostoucí povědomí a obavy, které vyvolaly známé incidenty, jako byl úder Mikea Richardse na Davida Bootha v roce 2009 a devastující úder Matta Cookea na ničivý zásah Marca Savarda v roce 2010. Protože v té době neexistovala žádná pravidla týkající se kontaktu s hlavou, mohli se hráči dopouštět nebezpečných úderů bez větších či menších následků.

V roce 2011 bylo v NHL poprvé zřízeno oddělení pro bezpečnost hráčů, jehož úkolem bylo sledovat každý zápas a přezkoumávat potenciálně nebezpečné hity a incidenty a následně podle toho reagovat. Změny pravidel spolu s jejich větším posílením pomohly vydláždit cestu k bezpečnější éře hokeje.

---

---

Mohlo by vás zajímat